Gin pochází z Nizozemska, kde byl poprvé objeven r. 1650. Vynalezl jej Dr. Fanciscus de La Boie znám spíše pod jménem Dr. Sylvius, profesor medicíny na univerzitě v Leidenu. Stejně jako mnoho jiných destilátů bylo použití zamýšleno jako lék. Dr. Sylvius chtěl nalézt levné diuretikum, které by použil jako lék na ledvinové potíže. Smíchal tedy dvě močopudné suroviny: olej z jalovcových bobulí a obilný destilát. Takto vzniklou směs nazval genever (fr. genévrier = jalovec). Angličtí vojáci nazvali tento nápoj “holandská kuráž” a přivezli jej do Anglie, kde natolik zachutnal, že býval považován za národní drink. Druhý typ ginu, který vyvinuli londýnští lihovarníci, se nazývá dry gin, někdy také s přídomkem London, což naznačuje místo, kde byl poprvé vyroben. Tento typ se od toho holandského liší nejen výrobou ale i chutí. Vznikl r. 1831. Vyrábí se destilací z obilí a přidáním všemožných bylin jako např. kardamon, pomerančová kůra nebo jalovčinky a spousta dalších přísad, které jsou vlastním tajným receptem každé palírny. Gin se přidává do různých koktejlů, např. Martini nebo gin s tonikem. Tento nápoj má i své muzeum, a to v Hasseltu v severovýchodní Belgii.